Dvanact Kmenu

Je to radikální?

Návrat ke kořenům lidstva.

Vdávných dobách žila většina lidstva pospolu v kmenech – společně pracovali a navzájem se o sebe starali a vzájemně se chránili. Tehdy byl život mnohem jednodušší, nezatížený rozptýleními a

umělými stimuly moderního života. Dokonce i ty nejobyčejnější úkony měly svůj smysl a účel a těm, kdo je vykonávali, přinášely radost a uspokojení. Mnohé z těchto dávných kmenů byly známé svou pohostinností k cizincům. Měli mnohem více času na lidskou péči a komunikaci, a jak lze očekávat, lidé byli navzájem více propojení a provázaní. Věrnost a oddanost byly hluboké a trvalé.

Potřebovali jeden druhého. Tato závislost byla založená na něčem více než pouhém fyzickém přežití. Mnoho těchto dávných kmenů uznávalo Stvořitele, zdroj života a to, že všichni dostali život z tohoto společného zdroje. Proto považovali za normální sdílet své životy. Žili v širokých rodinách, v nichž bylo soukromé vlastnictví podřízené blahu širšího společenství. Rodina, klan a kmenové vztahy zajišťovaly silný pocit identity a stability.

Jako semena ze stejné rostliny, měli lidé silnou vnímavost pro to, kdo jsou a odkud pocházejí. Děti vyrůstaly se svými rodiči a prarodiči, učili se jejich dědictví, předávanému po generace v příbězích, vyprávěných u táborového ohně. I když výchova dětí byla primárně v rukou rodičů, každý měl čím k ní přispět. To zajišťovalo respekt k okolí a k ostatním lidem.

Ale jak člověk dosahoval pokroku, stával se život čím dál tím složitějším. Kdysi uznávané hodnoty a standardy začínaly být opouštěny a nahrazovány „modernějšími“ ideály a cíly. Nárůst vědění a technologií přinesl nezávislost a soběstačnost, jaká nebyla nikdy dříve možná. Jak se rozvíjela doprava, stával se člověk mobilnějším a žil přechodnějším způsobem života, což přispělo k dalšímu rozpadu lidských vztahů. Celý tento proces se obecně chápe jako „vyšší vývoj“ naší civilizace. Je však skutečně vyšší? Proč jej člověk považuje za nutný a vzdává se ve jménu „pokroku“ tak velké části svého lidství?

Přímo se předháníme ve snaze zabezpečit si osobní pohodlí a štěstí. Prosím, pochopte, že sobectví a rozdělení sužují lidstvo od samého počátku. Neříkáme, že život v oněch dávných kmenech byl naprosto laskavý a čistý, ale jejich oddanost a vzájemná loajalita jim dávaly základ k překonání všech konfliktů, které mohly vzniknout.

V naší společnosti tento základ téměř neexistuje. Kolik znáte manželství, která skončila oddělením nebo rozvodem? Mnoho lidí spolu prostě raději žije a úplně opovrhuje manželským závazkem. Pro mnoho párů se děti staly pečlivě regulovanou záležitostí či tíživou zodpovědností – omezují se na jedno či dvě, aby příliš nezatěžovaly jejich finance či volný čas. Je překvapivé, že nyní vyrůstají tak rebelujícím způsobem a při první příležitosti hledají jen vlastní nezávislost? Nebo myslíte, že „tak to prostě chodí“? Televize nahradila potřebu osobní komunikace a systém sociálního zabezpečení znamená, že už není potřeba otevírat svá srdce a ruce chudým a potřebným. Dnešní společnost způsobuje, že mnoho lidí má hluboký pocit, že jim něco chybí, což je přivádí k otázkám jako:

Proč jsem na světě?

Pro co žiji?

Kam směřuje můj život?

Tyto a další otázky jsme si kladli i my sami. V jeden okamžik začaly být tyto otázky zřetelnější. Muži a ženy byli ve svém svědomí stále ještě spojeni s tím, co je správné, se skutečností, že stále existuje milující Stvořitel, a že jsou tomuto Zdroji zavázaní za samotný svůj život. To byl začátek člověka. My se chceme jednoduše navrátit ke kořenům lidstva a znovuobjevit záměr stvoření člověka.

Společný život

Pravda je taková, že skutečné štěstí a uspokojení nehledá samo sebe a není individualistické. Existuje mezi lidmi v blízkých a věrných vztazích. Proto žijeme tak, jak žijeme. Žijeme ve komunitách po celém světě. Není to organizovaný náboženský systém usilující získat masy, ale prostý, důvěrný život, sdílený ve městech nebo ve venkovských podmínkách. Náš život se projevuje skrze komunitu, jako tomu bylo za dávných dnů. Milujeme společnou práci na farmách a v domácí výrobě, kruhové tance a společnou hudbu. Společně stavíme své domy, učíme své děti a navzájem o sebe pečujeme. Naší vizí je, že tento život jednou naplní zemi natolik, že jej všude uvidí muži a ženy a budou toužit po lásce, čistotě a hluboké oddanosti, kterou pro sebe navzájem máme.

Kořeny

Jsme radikální. Většina lidí by toto slovo definovala jako oddělení se od toho, co je zavedené a pravdivé, ale být radikální ve skutečnosti znamená jít ke kořenům či původu něčeho, dotknout se toho, co je základní. Znamená to být důkladný či extrémní ve smyslu obnovy. Botanik vám řekne, že radix je prvotní mladý kořínek, který vyrazí ze semene a hledá výživu a život. Vrátili jsme se ke kořeni toho, co nás oddělovalo a znemožňovalo nám milovat. Nyní naše láska neselhává, protože žijeme s dobrým svědomím, které nám umožňuje odpouštět. Jako křehký výhonek, vyrážející ze suché země, vyrostli jsme ve strom, abychom chránili muže, ženy a děti všech národností, kultur, ras a věků. Nic už nám nebrání uskutečňovat nejhlubší tužby svého srdce. Někdo si možná myslí, že jsme snílci, nebo že jsme příliš radikální, ale všechno co víme je, že více než čtyřicet let společného života jen prohloubilo naše přesvědčení, že:

Je to reálné…

děje se to… funguje to!

Pokud se něco z toho, co jsme tady řekli, dotklo vašeho srdce, prosíme přijeďte s námi strávit nějaký čas – nebo zavolejte – nebo nám napište.

Budeme moc rádi!